Program prevence a řešení šikanování

Šikanování je jeden z vážných negativních jevů ve školách. Z těchto důvodů je třeba se touto problematikou na škole zabývat. Je to úkol velice obtížný, neboť šikana a její různé podoby. Je velmi náročné vstupovat do školního mumraje a rychle řešit tyto případy. Přitom rychlost je hlavní předpoklad úspěchu. Všichni pedagogičtí pracovníci mají povinnost předcházet všem jejím projevům, neboť mají zodpovědnost za žáky.


Šikanování má cíleně a opakovaně ohrozit, zastrašit nebo ublížit jinému žákovi, případně skupině žáků. Může mít podobu fyzického nebo slovního útoku přímého nebo nepřímého charakteru. Nebezpečnost šikany spočívá závažných následcích na tělesném i duševním zdraví oběti, ale i agresora.


Proces šikanování.

Proces šikanování zpravidla představuje určité onemocnění celé skupiny, které má svůj vývoj a prochází pěti stádii.
  1. stadium – Ostrakismus.
    V každé skupině se najdou lidé, kteří jsou nejméně uznávaní, nejméně oblíbení a právem se cítí nemilováni. Ostatní takového žáka více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, intrikují proti němu, dělají na jeho účet různé legrácky apod.
  2. stadium – Fyzická agrese a přitvrzování manipulace.
    V náročných situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci jako jeho ventil. Může to být před písemkou, po konfliktu s učitelem, ale taky paradoxně v situacích, kdy o nic nejde – na horách, na brigádě. Zážitek agresorů při týrání slabých a ustrašených spolužáků může vyvolat u disponovaných jedinců prolomení zábran a oni začnou agresivní chování opakovat.
  3. stadium – Vytvoření jádra.
    Toto stádium je považováno za klíčový moment, kdy se rozhoduje, zda se počáteční stádium šikany přehoupne do stádia pokročilého. Jestliže se přitvrzeným manipulacím a mnohdy i počáteční fyzické agresi jednotlivců nepostaví pevná hráz, potom se často utvoří úderné jádro, skupinka agresorů, která systematicky, nikoliv náhodně, začne šikanovat nejvhodnější oběti.
  4. stadium – Většina přijímá normy.
    V tomto stádiu pokročilé šikany jsou normy agresorů přijaty většinou a následkem toho dojde ve skupině k šokující proměně. Skupina zůstává navenek zachována, avšak místo aby fungovala, zevnitř se rozkládá. U členů přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je poplatná normám vůdců.
  5. stadium – Totalita neboli dokonalá šikana.
    Žáci jsou rozděleni na „otrokáře a otroky“, kde agresoři sebe sama označují za nadlidi, krále atd. a své oběti za podlidi a poddané atd. Otrokáři využívají na otrocích všechno, co je využitelné, od peněz po školní znalosti. Největším důkazem moci nad těmito otroky je to, že jim otrokáři mohou způsobit bolest, znásilňovat je všemi způsoby a oni nejsou schopni se bránit. Čas pracuje pro nárůst a zdokonalování násilí.

Řešení šikany:

  1. Rady pro oběť
    • nikdo nemá právo ti ubližovat
    • chyba není v tobě, ale ve špatných vztazích ve třídě
    • strach obrátit se o pomoc jenom všechno zhoršuje
    • obrať se na rodiče, výchovného poradce nebo učitele ke kterému máš důvěru a svěř se
    • zavolej na Linku důvěry 800 155 555
  2. Rady pro učitele
    • zachovat klid
    • poskytnout pomoc a bezpečnost oběti a svědků
    • spolupráce s ostatními učiteli a vedením školy
    • domluvit spolupráci s PPP v Jičíně tel. 493 533 505
    • při závažnější situaci ohlásit na policii
  3. Zásady při vyšetřování
    • nikdy nekonfrontovat oběti s agresorem
    • rozhovor s oběťmi
    • najít vhodné svědky a rozhovor s nimi
    • zajistit bezpečnost obětem
    • rozhovor s agresorem
    • z rozhovorů si dělat zápisky a nechat si je podepsat
    • je lepší s každým mluvit individuálně
  4. Na co se ptát
    • nikdy se neptat PROČ ?
    • kdo a kolik je obětí
    • jak dlouho to trvá
    • co, kdy, kde a jak dělali agresoři obětem
    • kdo je iniciátorem a kdo je vykonavatelem
  5. Co je třeba ještě vědět
    • od oběti se těžko něco dovíte (cítí se ohrožena)
    • agresoři úporně a vynalézavě lžou
    • strach z výpovědi mají i ostatní
    • rodiče agresorů často brání své děti
    • rodiče obětí odmítají spolupracovat
Jaroslav Smolík, výchovný poradce